Květen 2012

Kouzlo lásky - ukázka

31. května 2012 v 19:40 | Mischa |  Příběhy
Pokud jste si již četli moje příběhy, narazili jste jistě na "Kouzlo lásky". Ano tohle je to samé, ale je to propracovanější a delší a tady přináším takovou menší, neupravenou, surovou, narychlo napsanou (protože moje myšlenky plynuly hrozně rychle) část.. snad se vám to bude líbit!

...Stál tam před ní Michael. Cítila jak se jí zastavilo na okmažik srdce, on byl ten poslední člověk kterého by tady čekala. Celou dobu na něj myslela a teď tu před ní stál a ona nevěděla co udělat. "Bože je krásný" pomyslela si když se k ní otočil. Měl stejně užaslý výraz jako ona. Přišel k ní blíž a udiveným hlasem řekl: "Danielo jsi to ty?". Nedokázala mu odpovědět, a tak jen kývla hlavou v náznaku souhlasu. Oba teď stáli naproti sobě a nevěřícně jeden na druhého hleděli. Ani jeden z nich tomu nechtěl uvěřit. Jejich bezeslovný rozhovor ukončila až příchozí učitelka. "Ták dáme se do práce ne?" rozeznělo se místností a i když to byla otázka, každý věděl že se začne okamžitě pracovat. Daniela se ještě chvíli dívala do hlubin Michaelových očích a přestala když řekl: "No tak utíkej se chystat." a usmál se na ni. Odešla ke svým věcem vzít si svůj fotoaparát a začala rychle přemýšlet o tom jak svého přítele co nejlépe vyfotit. Chtěla být právě tou vyvolenou v ročence a hlavně, se chtěla zalíbit Michaelovi.

Nejprve Michaela každá dívka vyfotila v sedě a ve stoje oblečeného. A potom, hlavně k radosti dívek v kroužku, Michael svolil, že se nechá vyfotit do půl pasu nahý. Tuto část si vychutnávaly všechny dívky ale když fotila Daniela, Michael schválně zatáhl břicho aby vypadalo ještě pevněji. Naštěstí pro ni si nikdo nevšiml toho jak se červená když zaměřuje svůj objekt. Michael byl krásný kluk i oblečený ale takhle, "Ach" pomyslela si jakmile zmáčkla spoušť
svého foťáku. Doufala, že její fotografie budou nejlepší. I když moc dobře věděla že ostatní umí velice slušně fotit, ale tentokrát toužila po tom být nejlepší.

Konečně nastala chvíle pravdy. Učitelka společně s Michaelem přes půl hodiny, během které dívky uklízely všechno kolem nebo si dělali něco svého, vybírali 3 nejlepší fotografie. A nyní se měli objevit na velkém promítacím plátně, které bylo natažené přes celou jednu stěnu místnosti. Nejprve učitelka promítla nejlepší fotografii v sedě a Daniela slyšela jen radostné vypísknutí jedné ze svých kamarádek. Záviděla jí, ale přeci jen jí to i přála. Přeci jen byla to její kamarádka a věděla, že kvůli tomuhle se svět nezboří. Další fotografie, opět nebyla její ale potom přišel jeden velký šok. Na plátně se objevila její fotografie, na které byl Michael oblečen jen do půli těla. Vydechla nadšením a neubránila se všem pohledům, které na ni smiřovali. Tohle byla asi nejhezčí fotka co kdy vyfotila. Nemohla tomu uvěřit, že se jí skutečně splní přání být v ročence. Nejprve si myslela, že na tom má zásluhu zejména Michael, ale jakmile promluvila učitelka, oněmněla úžasem. Řekla "Danielo, tohle je jedna z nejlepších fotografií, kterou jsem zde od žáků viděla. Místo v ročence máš jisté, a taky se dostaneš do školního albumu za nejlepší fotografii.", když tohle vedoucí dořekla, všechni přítomní jí začali tleskat. Daniela, která všem moc děkovala, za to že jí to přáli, ve skrytu doufala že i Michael tak trochu chtěl aby to byla právě ona kdo se dostane do ročenky. Sice tam byla společně s dalšími dvěmi děvčaty, ale jen o její fotografii učitelka prohlásila že je skutečně dobrá. A to ji těšilo ze všeho nejvíce.

Mám ťa všade aj v hlave

28. května 2012 v 22:20 | Mischa |  Songs
Oblečme sa do naha... oujéééé


Každý má...

28. května 2012 v 20:30 | Mischa |  Citátky & Básničky
Každý máme svůj kout, svoje místo, svůj domov kde se cítíme sami sebou a trávíme tam rádi svůj volný čas.


P.S. Tohle je článek z jiného blogu, který mě fakt chytil, takže se poděluji

Návštěvnost 139

28. května 2012 v 16:40 | Mischa |  Týdenní návštěvky
Navstevnost za minuly tyden (21.5. 2012 - 27.5. 2012) je:
Pondeli: 52
Utery: 67
Streda: 44
Ctvrtek: 50
Patek: 37
Sobota: 54
Nedele: 65

Celkem: 369

Moooc vám děkuju :) pořád lepší a lepší, třeba tenhle týden dáme už i tu 4stovku! :)

Záhada vyřešena!

26. května 2012 v 11:29 | Mischa |  Obrázky :)
Táák a záhada je vyřešena!


Zvládnem to!

22. května 2012 v 19:30 | Mischa |  Songs
Další úžasná od LEva :) zlaťučky chalan

P.S. Zvládnem to!




Návštěvnost 138

21. května 2012 v 16:39 | Mischa |  Týdenní návštěvky
Navstevnost za minuly tyden (14.5. 2012 - 20.5. 2012) je:
Pondeli: 55
Utery: 37
Streda: 40
Ctvrtek: 47
Patek: 39
Sobota: 45
Nedele: 59

Celkem: 322


Moc vám děkujííí :)

Slovensko jedééé!!!

20. května 2012 v 17:29 | Mischa |  Songs
Podpořme dneska slovensko! :) Zaslouží si!!!


Tajemství spisovatele

19. května 2012 v 17:09 | Mischa |  Příběhy

Tajemství spisovatele

by: Mischa

Přišel do starého hostince, kde se vždy v tento den scházeli spisovatelé, bardi ale také obyčejní lidé, kteří měli zájem o příběhy. On zde však nebyl přímo kvůli tomu. Šel sem za jedním známým spisovatelem, který by jeho přítelem. Přítelem tak vzácným, že nikdy neprozradil jeho největší tajemství.

Vyšel pomalu do prvního poschodí, kde mě být ubytovaný jeho přítel. Chodba s pokoji byla dlouhá, obložený starým ebenovým dřevem. Bylo zde spoustu dveří, jež byly orámovány vyřezávanými postavami z místních legend. Některé byly vyřezány tak pečlivě, že si je člověk dokázal přesně představit a naháněli mu strach. Na každých dveřích byl také přilepen lístek, který měl označovat kdo, kde bydlí.

Pomalým krokem procházel celou chodbu, dokud nenašel to jméno, které hledal. Zaklepal na dveře, které při tom podivně zaskřípali. Slyšel kroky přibližující se ke dveřím. Ty se otevřely právě v ten moment, kdy byl zvuk nejsilnější. Ve dveřích stál jeho přítel, jehož tvář se rozzářila štěstím, jakmile uviděl, kdo ho přišel navštívit. Byl pozván dál do pokoje, který byl na rozdíl od chodby, neobložený. Měl nažloutlou barvu, rámy okna byly natřeny na zeleno. Stejně zelený byl i měkký koberec uprostřed pokoje. Ten dodával pokoji velice silný přírodní vzhled.

Spisovatel si sedl na zeleno-žlutou dřevěnou židli a vyzval k tomu i svého hosta. Když se posadil, vytáhl z kapsy malý balík papírů a podal je beze slov svému příteli, který už za necelou hodinu měl sejít dolů a obohatit všechny o své nové příběhy. V balíčku bylo asi 10 popsaných listů zažloutlého papíru. Spisovatel si je prohlédl a řekl: "Kdyby se tohle někdo dozvěděl, zemřel bych. Ale ještě že tě mám, nevím, co bych jinak dělal. Vždyť já neumím ani psát, to přece víš." Seděl naproti a kývl hlavou. Poté jen dodal: "Ale to je fuk. Ty alespoň prezentuješ má díla, která aby jinak zůstala někde ve stole nebo v koši, protože víš, že mně se zdají nepropracovaná." Spisovatel se na něj jen zároveň smutně i obdivně podíval, ale neřekl nic. "No nic příteli, můj, nech si dařit. Já už půjdu. Nechci, aby mě tady někdo viděl." Spisovatel přikývl hlavou a vyprovodil ho až kde dveřím. Těsně předtím, než zavřel dveře, řekl: "Doufám, že tě uvidím při předčítání. Chci, abys viděl, jak lidé milují tvá díla." Jen mrknul na svého přítele a než odešel, řekl "Snad na tvá".

Pomalu sešel zpátky do přízemí hostince, ve kterém se už začali shromažďovat lidé. Usadil se, se džbánkem studeného piva, který si koupil za poslední peníze, jež měl, do tmavého rohu ve kterém čekal na začátek předčítání.

Zdálo se to jako chvilka, ale ve skutečnosti to byla skoro hodina. Konečně začali vystupovat spisovatelé a bardi. Prvních pár předčítajících moc nemusel, takže se raději zahleděl do svého džbánku. Poté však přišel člověk, na kterého čekal. Jeho přítel-spisovatel. Už jen jeho příhod byl znát, protože lidé si mezi sebou přestali netrpělivě a mnozí i unuděně šuškat a začali pozorovat postavu muže, který pomalu usedal do jediného křesla, které tady v hostinci bylo. To je celý on, pomyslel si a napil se dobrého piva. Když spisovatel mluvil, nenašel se nikdo, kdo by neposlouchal. V nejvážnější části díla, se zdálo, že několik lidí ani nedýchá. A nakonec následoval velkolepý potlesk, který trval několik minut. Až se dav utišil spisovatel poděkovat úklonou a pomalu odešel zpět do svého pokoje.

A on věděl, že na tom místě by měl sedět, předčítat a poslouchat příznivé reakce on, ale nevěřil svému psaní. A to se ukázalo jako nepřekonatelný problém.


Dodatek autora:
Doufám, že se vám příběh o tajemství spisovatele líbil. A prosím, napište mi nějaké hodnocení do komentářů.

Kopírovat se zdrojem!

Muži v černém

18. května 2012 v 12:39 | Mischa |  Obrázky :)
Nevím jak vy ale já se směju jak malá :D


A tenhle je ještě lepší :D


River flows in you (piano cover)

16. května 2012 v 22:09 | Mischa |  Piano version
Jak já to piano žerůů


Návštěvnost 137

14. května 2012 v 15:50 | Mischa |  Týdenní návštěvky
Navstevnost za minuly tyden (7.5. 2012 - 13.5. 2012) je:
Pondeli: 78
Utery: 58
Streda: 55
Ctvrtek: 34
Patek: 40
Sobota: 48
Nedele: 38

Celkem: 351


Moc vám děkuju :) To pondělí je kouzelný! :)

The Wanted vs. One Direction

11. května 2012 v 20:50 | Mischa |  Songs
The Wanted - Warzone


One Direction - What makes you beautiful


Tak co, kdo je podle vás lepší??? Je to 5 proti 5 - komentujte!

Můj vítěz: The Wanted

Dračí princ

11. května 2012 v 12:09 | Mischa |  Rozhovory
V patnácti napsal knihu o Eragonovi. A z podivínského chlapce odnikud se jako kouzlem stal světový autor. Jeho ságu o dračích jezdcích si koupily desítky milionů lidí - a "dračí princ" miliony vydělává. Jak se to přihodilo, že si knihy Christophera Paoliniho zamilovali čtenáři na celém světě?
Vidím ještěra. Ne malou ještěrku, ale aligátora. Ne, vidím obrovského, majestátně letícího draka. Vidím jej celou dobu, zatímco se sprchuji, sedím na gauči, jedu v autě. Mít před očima pořád draky je trochu problém, mají snahu zcela zastínit vaši mysl. A jakmile se to stane, můžete se z toho trochu zbláznit. A to je pravděpodobně důvod, proč jsem se stal v osmnácti publikovaným autorem."
I takto Christopher Paolini vzpomíná na své začátky. V patnácti dokončil střední školu a od té doby už píše a píše. Dnes osmadvacetiletý autor bestsellerů Eragon, Eldest, Brisinger a Inheritance stále žije se svými rodiči a o dva roky mladší sestrou ve vzdáleném koutě Montany zvaném Paradise Valley, Rajské údolí. Už mají velký dům, mladý spisovatel v něm obývá celé křídlo. Pracovně vévodí sbírka draků, mečů, fantasy knížek...

Strach

9. května 2012 v 19:10 | Mischa |  Songs
Tak co máte taky strach??


Strach je všude tam, kde chýbá láska!

Návštěvnost 136

7. května 2012 v 19:09 | MIscha |  Týdenní návštěvky
Navstevnost za minuly tyden (30.4. 2012 - 6.5. 2012) je:
Pondeli: 51
Utery: 38
Streda: 49
Ctvrtek: 35
Patek: 41
Sobota: 49
Nedele: 87

Celkem: 350

Děkuju moc :) hlavně za tu neděli, byla krásná! :)

Autogramiáda Chrisovi fotky

6. května 2012 v 10:09 | Mischa |  Pictures
A tady jsou podepsané fotografie od Christophera :)


Autogramiáda Průvodce po Alagaësii

6. května 2012 v 10:00 | Mischa |  Pictures
Podepsaný Průvodce po Alagaësii od Christophera Paolini :)
a i s věnováním :)

"To Míša Christopher Paolini"

A ještě jedna zajímavost: Chris netušil, že tahle kniha vyšla také v České republice


Autogramiáda Inheritance

6. května 2012 v 9:59 | Mischa |  Inheritance
Podepsaná Inheritance od Christophera Paolini :)
a i s věnováním :)

"To Mischa Christopher Paolini"


Autogramiáda Brisingr

6. května 2012 v 9:59 | Mischa |  Brisingr
Podepsaný Brisingr od Christophera Paolini :)
a i s věnováním :)

"To Mischa Christopher Paolini"